Vítám vás na své cestě ...

JEDNOHO DNE SE PROBUDÍŠ A VÍŠ, ŽE NĚCO CÍTÍŠ JINAK A MUSÍŠ SE O TO PODĚLIT!

Dívám se okolo sebe, poslouchám názory na dnešní svět, čtu odborné teze. Ale odpověď jak jít a žít ve světě dál, tak, aby byla pravá a spravedlivá z hlavy nepřicházela. A to je ONO!! Rozum je v koncích !! Díky Bohu, protože tehdy přichází probuzení, uvědomění a skutečnost.

To co se dnes děje je další hra o ego - kdo co vymyslí, kdo koho přemyslí, kdo co nedomyslí, co si kdo usmyslí. Střídají se názory moudrých a moudřejších, lidé jsou troufalí i bojácní, někdo se schovává a někdo křičí, ale to, na co zapomínáme je život sám. Náš vnitřní hluboký prostor. Spokojenost duše, lehkost Bytí. Tvorba.

Naši staříci umírají na smutek z odloučení, hrůzu z informací a pravidel hry, kterou neznají, z nedostatku vzduchu, který je jim upírán a úměvu, který léčí.

Dalším lidem selhávají srdce a plíce z úzkosti a stresu. Ze samoty, do které se nevědomě nechali uvrhnout, nebo z tlaku, který na sebe nechávají nevědomě působit. Každý, kdo se do téhle hry zapojuje i s nejlepším a nejupřímnějším pocitem pomoci se stává manipulovatelným.

Lidstvo je jediný živočišný druh, který úmyslně likviduje své přirozené životní prostředí ( to mi už několikrát řekla má dcera Verunka) a hra dál pokračuje. Když nestačí přírodní katastrofy lidstvem způsobené, nechá vzniknout umělému nepříteli v masce přírodní a aby hra měla tragický prvek, lidstvo je samo do masek přestrojováno. Už nestačí lhát, krást podvádět, nenávidět., zabíjet. Masky největších samaritánů si oblékají samotní tvůrci, zásobeni mocí nemocných, kterou jim ti dříve zdraví odevzdávali.

Co se stane, když opustíme svoji osobní důležitost, potřebu strhávat na sebe pozornost, být ti nejmoudřejší, nejchytřejší, nejmocichtivější, nejpracovitější, nejublíženější , být vidět a slyšet přes média jako samozvanci ???

Splyneme s davem, staneme se neviditelnou součástí celku, všeho Bytí. Touha ovládat, řídit a rozhodovat ve znamení spasení se nás vůbec nedotkne. Ego se rozpustí a my jen Budeme. Budeme čisté Bytí, naplněné láskou, která není ani špatná ani dobrá, jenom je. To co z nás bude vycházet - veškerá tvorba a konání - bude přirozené a bez úsilí. Bez spekulace a manipulace. A to vše se bude odehrávat v souladu s naším přirozeným životním prostředím. S ohleduplností ke všemu živému. Budeme čerpat ze zvuků a obrazů přírody a těšit se z plynutí věcí.

Lidstvo samo sobě způsobuje bolest, kterou jen samo může i zastavit. Zastavit ego, které tvoří bolest našeho života. Může pomoci i těm, které ego nejvíce ovládá - vydavatelům zákazů a nařízení, kteří doopravdy věří té hazardní hře a zároveň se nejvíc bojí jejího konce.

Pojďme znovu s láskou, plným dechem a úsměvem žít a tvořit. Pojďme se každý podívat do své vnitřní zahrady. Ztišme se na chvíli a pozorujme své nitro. Nehledejme odpovědi na své otázky, ale vnímejme ty, které samy přichází.

Ve chvílích bez chtění, strachu a zloby k nám promlouvá Život. Čisté Bytí, velmi tiché, laskavé a opravdové. Čisté Bytí nepotřebuje povolení ani pravidla k životu od nikoho a ničeho zvenčí. Ví, že je samo sobě tvůrcem, neškodí a neusiluje. Jenom je tím, čím být má a o své dary se dělí skrze své skutky tady na Zemi. Pojďme vědomě ukončit hru na strach, pojďme se znovu nadechnout a usmát.

Tak jako se lidstvo poučuje z válek, chudoby, přírodních katastrof, hladomoru a z mnoha jiného, co samo sobě po věky způsobuje, může se poučit i z tohoto mikrohráče, kterého někdo určil jako hlavního hrdinu téhle novodobé hry na strach. Pojďme si zároveň uvědomit, jak pozitivně se naše lidské zpomalení odráží na přírodě celé planety. Nechme proud života jeho přirozenému plynutí a splyňme s ním. Odevzdejme se jeho proudu a houpejme se v jeho vlnách laskavosti.

Poslední desetiletí došlo k největšímu probuzení Bytostí. Nejvíce lidí začalo zářit svojí hloubkou a čistotou, ale ještě stále ne všichni jsou připraveni to přijmout. Záleží na každé jedné bytosti, jestli bude otevřená a přijímající nebo se nechá ovládat egem pod pláštěm síly, moci a falešného spasitelství.

Světlo, které v sobě každý nosí je jedno společné. Vychází z našeho těla skrze dech, oči, úsměv a dotek. Jsou to body spojení i oddělenosti. Jednoty a lásky nebo strachu a samoty. Cesta, kterou nás nová hra s lidstvem vede, jde proti všem zákonům života. Pokud na ní zůstaneme, tvořivá část lidstva - nejvíce vizionáři, řemeslníci a umělci všech možných oborů - vyhladoví, někteří zemřou a ostatní budou přežívat v rezervacích egoistů a malomocných hrajících hru na spasitele.

Další cesta vede k přerodu. Pochopení Bytí a spolutvorbě. Vraťme se každý zpět ke svému poslání a řemeslu. Nabízejme znovu své služby a produkty. Neptejme se, zda můžeme žít, ale žijme. Přestaňme číst a poslouchat stále nová pravidla hry, do které se už i ti, kdo ji rozehráli začínají zamotávat. Začněme znovu ale již pozorněji, vědoměji a s pokorou k Bytí žít svá poslání pro tento život. Čas adventu nás vrací k sobě. Lásku i klid vnímáme silněji a více samozřejmě. Ony ale samozřejmostí jsou. Stačí se zhluboka nadechnout do celého těla a dovolit mu, aby skrze něj život proudil. Vědomě a z vlastního rozhodnutí. Pokud se všichni nadechneme k novému životu v jeden okamžik, není na světě dost velká rezervace do které by nás zavřel a dost mocný egoista aby všechen všechen ten vědomý dech udusil.

21.11.2020