Tanec je modlitba těla.

S tancem se budím a s tancem usínám.

Tanec mě provází celý život. Někdy jdu po chodníku a jen tak si poskakuju nebo tančím.

Připadám si jako teenager, který má sluchátka na uších a pohupuje se v rytmu hudby. Tělo se mnou tančí. Vnímám jak se cítí. Kdy mu je dobře a kdy ne.

Kdy potřebuje pohladit, kdy potřebuje víc vnímat.

Ale tanec není jenom o tom, pustit si hudbu, je o tom …. prožívat. Prožívat sebe, prožívat svoje srdce, prožívat svoje tělo, prožívat svojí duši, celou bytost. Celistvě a stále.

Když tanec prochází naším tělem a je s námi ve spojení, tak je všude harmonie. Když někde něco neladí, tak tam prostě dáme jiný tón. Nebo uděláme pauzu, zrychlíme tempo nebo naopak zpomalíme. Přeskládáme noty v našem těle a vyladíme nástroj.

Tělo je krásný nástroj, který si naše duše vybrala

Není to jenom chrám, ale je to to, co nás celý život provází. Je jediné a jedinečné, tak, jako Slunce. A my jsme propojené bytosti, protože Slunce svítí na všechny stejně a spravedlivě. A taky si s námi hraje, taky s námi tančí. Někdy je za mraky a někdy pálí až k zbláznění.

A my naříkáme a stěžujeme si. A když začne pršet tak nám to vadí a když není voda tak taky. Ale naše tělo nemá předsudky… jenom ty, co mu tam vloží naše hlava.

Pojďme se odpoutat od myšlenek. Pojďme samy sebe vnímat. Pojďme žít každou vteřinu každou buňkou naplno.

Kdo má tělo, je tanečník

Gabriella Roth